Hra na schovku nikdy neomrzí

Venku je krásně? Zahrajte si oblíbenou hru. Třeba obrácenou schovávanou.

Schovka klasická i obrácená

Známá hra na schovávanou se nejlíp hraje venku na zahradě, nebo jí můžete hrát v přírodě. Nejlepší na ní je to, že se k ní vůbec nic nepotřebuje. Čím víc dětí hraje, tím líp.

Klasická hra

Dopředu si určete, na jak velkém území se bude hrát. Uprostřed něj se určí pikola – místo, kde se bude pikat. Jeden z hráčů je pikolík. Ten bude hledat ostatní. S očima zakrytýma dlaněmi začne pikat. Do kolika se piká? Pikolíka někdo dloubne do zad jedním prstem. A ten pak hádá, jaký prst to byl. Když uhodne napoprvé, pak počítá do deseti. Když to uhodne na druhý pokus, piká do dvaceti … a pokud někdo ještě počítat neumí, nevadí. Místo toho může zpívat nějakou písničku.

Zatímco se piká, ostatní hráči se běží schovat. Pikolík pak zavolá: „Před pikolou za pikolou nikdo nesmí stát, nebo nebudu hrát. Už jdu!“ Začíná hledání. Pokud pikolík tuší, kde se někdo schoval, doběhne k pikole a pronese: piki piki, přidá jméno hráče a popíše místo, kde se schoval. Třeba: „Piki piki Honza za keřem.“ Když uhodne, schovaný hráč vyleze ven a končí hru. Zůstává u pikoly do konce. Schovaní můžou předběhnout pikolíka tím, že doběhnou k pikole a zapikají ho dřív, než on je. Když pikolík nemůže dlouho nikoho najít, řekne se u pikoly: „Piki piki konec hry.“ Hráči pak musí vylézt z úkrytu.

Zrychlená varianta

Kdo skončí ve hře, také hledá ostatní hráče s pikolíkem. Celá hra se tak zrychlí.

Obrácená varianta

Schovává se jen jeden hráč a ostatní ho hledají. Kdo ho najde, musí se s ním schovat do jeho úkrytu a snažit se, aby se neprozradil. Na konci hry se schovává velký chumel hráčů na jednom místě. Ten kdo zůstává poslední, prohrál.